o tomto blogu
Poznatky studentky žurnalistiky
Jmenuji se Ema a je mi 20 let. Studuji žurnalistiku se zaměřením na televizní publicistiku. V rámci studia jsem natočila několik reportáží, ve kterých se věnuji především sociálním tématům a kultuře. Zajímá mě lidský příběh, kontext a otázky, které ve společnosti často zůstávají nevyřčené.
Vedle audiovizuální tvorby se věnuji také psaní beletrie na několika internetových platformách. Psaní pro mě představuje další způsob, jak vyprávět příběhy a otevírat témata, která považuji za důležitá.
Mým cílem je do budoucna pracovat jako moderátorka a zároveň se dál rozvíjet v autorské tvorbě – ať už v médiích, nebo prostřednictvím vydání vlastní knihy.
Studentské reportáže
ZS 2025
Jak Dogpoit učí lidi vnímat útulkové psy
Lhotky u Malotic – Opuštění, týraní nebo zanedbaní. Do soukromého útulku Dogpoint přicházejí psi, kteří si s sebou nesou minulost, kterou si většina lidí neumí představit. Kromě péče, veterinárních zákroků a tréninku tady nabízejí ještě něco dalšího — možnost, aby veřejnost pomohla úplně obyčejným způsobem. Tím, že si psa vezmete na hodinu ven.
Dogpoint leží kousek za Prahou a funguje na principu individuální péče. Každý pes má svůj režim, svůj plán a hlavně někoho, kdo ho dobře zná. A právě díky tomu může útulek pustit vybraného psa i do rukou návštěvníků. Venčení je ale něco víc než krátká procházka po okolí. Pro mnohé psy je to první krok zpátky k normálnímu životu.
„Pro některé z nich je to prvních pár minut klidu za celý den. Mohou se nadechnout, prozkoumat okolí a být s člověkem mimo stres útulku,“ vysvětluje jeden z pracovníků. Podle něj jde hlavně o to, aby pes zažil běžnou, nerušenou chvíli — tu, kterou by v normálním domově měl každý den. Procházka probíhá vždy pod dohledem a pes je předán návštěvníkovi, který dostane základní instrukce: žádné setkávání s cizími psy, žádné pokusy o trénování, žádné náročné trasy. Cílem je, aby se pes cítil bezpečně a mohl se soustředit jen na člověka, který ho vede. Někdy se z procházky stane pomalé zastavování, jindy pes radostně běhá po louce. Tempo určují oni — ne lidé.
Pro lidi, kteří venčí poprvé, je to často intenzivní zážitek. Mnozí překvapí, jak rychle se pes dokáže uvolnit, když cítí respekt a klid. „Člověk přijde s tím, že jde pomoct psovi. Ale odchází s tím, že mu to dalo mnohem víc, než čekal,“ říká jedna z návštěvnic po návratu z trasy.
Pracovníci útulku potvrzují, že právě tyto malé momenty posouvají psy nejvíc. Získají zkušenost, že procházka není nebezpečí, že člověk nemusí být hrozba a že svět venku není jen chaos. U některých psů se díky pravidelnému venčení začne rychle měnit chování — méně se bojí, více reagují, začnou hledat kontakt.
Aquapalace Praha ožil Halloweenem. Vodní svět zaplnila strašidla, světelné efekty i akrobacie
Aquapalace Praha uspořádal o víkendu speciální Halloween party, která přilákala stovky návštěvníků všech věkových kategorií. Kromě tematické výzdoby nabídla akce i nezvykle bohatý program — od latino tanců přes barmanské show až po akrobatická a pyrotechnická vystoupení. Atmosféra strašidelného večera se tak odehrávala nejen ve vodě, ale i nad ní.
Vodní svět v Čestlicích se tentokrát proměnil v temně oranžovou zónu plnou světelných efektů, umělé mlhy a strašidelných dekorací. Mezi dýněmi, netopýry a speciálním nasvícením se návštěvníci procházeli jako v nočním zábavním parku — jenže uprostřed bazénů.
Součástí večera byl také rozšířený animační program, který se odehrával přímo na okraji bazénů. Animátoři v kostýmech vodních příšer připravili pro děti tematické soutěže, tanečky i jednoduché hry ve vodě. „Snažili jsme se, aby si Halloween užili i ti nejmenší a nemuseli se bát. Všechno je přizpůsobené vodnímu prostředí,“ vysvětlila jedna z animátorek.
O bezpečnost se po celý večer starali plavčíci, kteří měli kvůli velkému počtu návštěvníků více práce než obvykle. „Během podobných akcí se snažíme být ještě o krok pozornější. Je tu spousta dětí, světelné efekty a hodně pohybu,“ uvedl jeden z nich s tím, že i při tematické atmosféře je prioritou bezpečnost.
Program doplnily také zábavní prvky pro dospělé. Na hlavním pódiu proběhlo barmanské flair vystoupení, při kterém se točily lahve i šejkry v rytmu hudby. Poté se představila dvojice tanečníků s krátkou latinskoamerickou show. Největší pozornost však přitáhla akrobatická performance nad hladinou a pyrotechnická choreografie, která efektivně rozzářila prostor kolem tobogánů.
Halloween party v Aquapalace patří mezi pravidelné tematické akce, které aquapark pořádá několikrát ročně. Vedle letních show, pirátských dnů nebo dětských víkendů přináší i speciální atmosférické večery, které propojují zábavu, tanec a vodní atrakce.
Ohlasy návštěvníků byly pozitivní. Mnozí ocenili, že program nebyl jen vizuální dekorací, ale skutečně zapojoval publikum do dění. Děti si odnášely halloweenské tetování nebo drobné ceny ze soutěží a rodiče zase možnost užít si vodní atrakce doplněné o neobvyklý noční program.
Aquapalace tak potvrdil pověst místa, které se nebojí velkých tematických akcí a dává tradičnímu Halloweenu netradiční podobu — pod vodou, na vodě i nad vodou.
Bezpečnost na Hlavním nádraží: každodenní boj s kapsáři, konflikty i rizikovými osobami
Pražské Hlavní nádraží je jedním z nejrušnějších míst v zemi. Denně tudy projdou desítky tisíc lidí, což z něj dělá nejen klíčový dopravní uzel, ale také prostor se zvýšeným bezpečnostním rizikem. O hladký provoz, dohled nad cestujícími i řešení incidentů se stará Správa železnic a bezpečnostní služba, která monitoruje nádraží nepřetržitě. Jak jejich práce vypadá a s jakými situacemi se potýkají nejčastěji?
Pražské Hlavní nádraží patří dlouhodobě mezi nejvytíženější dopravní centra ve střední Evropě. Denně se tudy pohybují tisíce cestujících, turistů i lidí, kteří zde vyhledávají teplo či útočiště. Právě tato kombinace z něj dělá místo, kde je bezpečnost zásadním tématem.
Správa železnic, která je správcem prostor stanice, proto ve spolupráci s bezpečnostní službou i policií provoz neustále monitoruje. „Bezpečnost je pro nás prioritou. Využíváme rozsáhlý kamerový systém, posilujeme hlídky v nejvytíženějších úsecích a pravidelně komunikujeme s městskou policií,“ říká tiskový mluvčí Správy železnic.
Nejčastějšími incidenty jsou podle něj kapesní krádeže, drobné potyčky mezi cestujícími, ale také pohyb rizikových osob, které v prostoru nádraží přespávají nebo zde tráví dlouhé hodiny. Situace se často vyhrocuje v uzavřených místech, jako jsou podchody, kde se lidé hromadí a je obtížnější udržet přehled.
Podstatnou roli hraje i soukromá bezpečnostní služba. Její pracovníci se pohybují nejen ve vestibulu, ale i na nástupištích a v podzemních prostorech. „Denně řešíme podnapilé osoby, agresivní cestující i známé kapsáře. Když se objeví někdo, koho z předchozí služby známe, okamžitě zvýšíme pozornost,” popisuje jeden z členů ostrahy. Časté jsou i zásahy u osob, které na nádraží vyhledávají úkryt před nepříznivým počasím – někdy jde o standardní dohled, jindy je nutné přivolat zdravotnickou pomoc či městskou policii.
Kamerový systém je pro ostrahu klíčový. Pomáhá například v případech, kdy se cestujícím ztratí zavazadlo nebo se v prostoru objeví podezřelý předmět. Každý den se díky záznamům daří vyřešit desítky situací, které by bez technické podpory zůstaly nepovšimnuté.
Správa železnic doporučuje cestujícím, aby se chovali obezřetně: nenechávat batohy otevřené, peněženky nosit raději v předních kapsách a především neváhat oslovit ostrahu, pokud se necítí bezpečně. „Cestující k nám často přijdou jen s dotazem nebo prosbou o radu, což je v pořádku. Je pro nás důležité, aby věděli, že jsme tu pro ně,“ dodává pracovník ostrahy.
Ačkoli je provoz na Hlavním nádraží náročný, kombinace technického zabezpečení, lidských hlídek a spolupráce s policií vytváří systém, který dokáže většinu rizik rychle a efektivně řešit. Ostraha se shoduje: klíčem je nejen dohled, ale i spolupráce cestujících, kteří sami mohou výrazně přispět ke své bezpečnosti.
Když se sport potká se světlem: Energie, která formuje životní styl
Světlo je první věc, kterou po probuzení vnímáme – a často i poslední, než den skončí. Přesto ho většinou bereme jako samozřejmost. Ve světě sportu a fitness má ale mnohem hlubší význam než jen praktickou funkci. Ovlivňuje výkon, soustředění, regeneraci i celkovou motivaci k pohybu.
Ve fitness centrech se dnes čím dál častěji neřeší jen výběr strojů nebo typ tréninku, ale i prostředí. A právě světlo hraje jednu z klíčových rolí. Přirozené denní světlo dokáže prostor doslova probudit. Ranní paprsky podporují bdělost, zvyšují energii a pomáhají nastartovat tělo do pohybu. Sportovci často popisují, že se jim ve světlém prostředí lépe soustředí na techniku a vnímají vlastní pohyb.
Naopak tlumenější osvětlení, typické pro večerní hodiny, může vytvořit klidnější atmosféru. Umožňuje zpomalit, více se ponořit do tréninku a soustředit se na dech, rytmus a správné provedení cviků. Světlo se tak stává jakýmsi tichým trenérem, který udává tempo. Světlo má zásadní vliv také na biologické nastavení organismu. Ovlivňuje cirkadiánní rytmus – tedy vnitřní hodiny těla, které řídí spánek, bdění, hlad i regeneraci. Právě proto odborníci upozorňují, že nedostatek přirozeného světla může vést k únavě, zhoršené koncentraci nebo kolísání energie.
Nutriční poradci navíc potvrzují, že světlo nepřímo ovlivňuje i stravovací návyky. Lidé, kteří mají pravidelný režim a dostatek denního světla, často lépe zvládají disciplínu, regeneraci i celkový životní rytmus. Světlo tak není jen otázkou estetiky, ale i zdraví. Pro mnoho lidí dnes fitness nepředstavuje jen místo, kam si jdou zacvičit. Je to prostor, kde hledají rovnováhu, ventil stresu nebo nový začátek. Světlo v tomto kontextu získává symbolický rozměr – stává se metaforou energie, motivace a vnitřní síly.
Pravidelný pohyb často přináší změny, které nejsou viditelné na první pohled. Zlepšené sebevědomí, lepší vztah k vlastnímu tělu nebo pocit kontroly nad vlastním životem. A právě světlo, které tyto momenty odhaluje, dává fitness rozměr životního stylu, nikoliv jen fyzické aktivity.
Ať už člověk přichází do fitka ráno nebo večer, světlo ho provází na každém kroku. Zvýrazňuje námahu, pot i malé pokroky, které se postupně skládají ve větší změnu. Možná právě proto se sport a světlo přirozeně doplňují – jedno formuje tělo, druhé ukazuje cestu.
Ve chvíli, kdy se obě tyto složky potkají, může se z obyčejného tréninku stát moment, kdy se člověku rozsvítí nejen prostor kolem něj, ale i den samotný.
Ema Řezníčková – Vyšší odborná škola publicistiky 